Tak a je tu další kapitolka, vím že jsem říkala, že přibude až v úterý, ale jelikož mí rodiče mi na poslední chvíli zakázali jet, protože když jsem jela ve středu do školy autobusem do nás naboural kamion a naši maj strach. Grrr No nic myslím, že vás to stejně nezajímá :-), tak vzhůru do čtení, komentáři v žádném případě nepohrdnu. :-))))
Zase se podíval po ostatních a ušklíbl se nad vzpomínkou co spolu za ten krátký čas prožily. Rychle pokračoval, aby už to měl za sebou.
" Ve škole nás přivítali, udělali nám na počest velkou oslavu. Na oslavě jsme se pořádně zřídili a začali jsme spolu chodit.
Všichni nás považovali za hrdiny. Věděli, jak se nám povedlo odzbrojit a spoutat bojovníky i členové řádu Býlích růží , je to skupina bojující přímo proti Bojovníkům temnoty."
Vysvětlil El a Monice, ony na to že to pochopily jen kývly hlavou. No a Johan pokračoval dál.
" Jen tak mimochodem, já Meri, Charlott a Alex. Ředitel školy si nás na konci roku nechal zavolat, byl to mimochodem bratr velitele řádu Býlích růží, zeptal se nás jestli by jsme se nechtěli stát členy této skupiny.
My jsme ani minutku neváhali, byli jsme ve škole hodně dobrý, už jsme měli nějaký zkušenosti, ale ne moc.
Na závěrečný zkoušky jsme se připravovali jako nikdy jindy, učili jsme se dlouho do noci a brzy ráno jsme chodili běhat a posilovali jsme si fyzičku, která je také třeba, při kouzlení hodně náročných kouzel."
Chvilku si všechny prohlížel a napil se džusu, který mu před chvilkou přinesla jeho žena, byl jí moc vděčný z toho mluvení mu začalo škrabat v krku.
El s Monikou byly bledý, jak čerstvě napadlý sníh.
.................................
El nemohla uvěřit svým vlastním uším, splnil se jí její sen, patřila do světa kouzel prakticky od narození, ale nevěděla to. Hodně jí mrzelo, že jí to rodiče ne řekli, bylo jí z toho smutno. Řekli jí to a Monice jenom kvůli tomu, že zemřeli dva báječní lidé.
Také jí mrzelo, že nemohla říct Monice, je to její nejlepší kamarádka, jsou jako sestry trávily spolu skoro všechen volný čas a byli sponu i ve škole, jezdili s celou rodinou k moři a na různé výlety o prázdninách.
..................................
Monika to nemohla rozdejchat, její rodiče byli kouzelníci a byli členové organizace, která bojovala proti temnotě. Bylo jí hrozně od okamžiku, kdy se vrátila z Pohyblivé a viděla sví rodiče ležet s mrtvolně bledou pokožkou. Strašně jí to zasáhlo, její rodina stejně jako Eliina rodina mezi ty šťastné.
Co si pamatuje vždy byli všichni šťastný a v jeden den se jí zhroutí celý svět. Byla vděčná za svojí nejlepší kamarádku a její rodiče. Nenahradí jí sice její praví rodiče, ale měla je moc ráda stejně, tak jako El.
............................
John dopil sklenici s džusem a znovu spustil.
" Ve škole nás přivítali, udělali nám na počest velkou oslavu. Na oslavě jsme se pořádně zřídili a začali jsme spolu chodit.
Všichni nás považovali za hrdiny. Věděli, jak se nám povedlo odzbrojit a spoutat bojovníky i členové řádu Býlích růží , je to skupina bojující přímo proti Bojovníkům temnoty."
Vysvětlil El a Monice, ony na to že to pochopily jen kývly hlavou. No a Johan pokračoval dál.
" Jen tak mimochodem, já Meri, Charlott a Alex. Ředitel školy si nás na konci roku nechal zavolat, byl to mimochodem bratr velitele řádu Býlích růží, zeptal se nás jestli by jsme se nechtěli stát členy této skupiny.
My jsme ani minutku neváhali, byli jsme ve škole hodně dobrý, už jsme měli nějaký zkušenosti, ale ne moc.
Na závěrečný zkoušky jsme se připravovali jako nikdy jindy, učili jsme se dlouho do noci a brzy ráno jsme chodili běhat a posilovali jsme si fyzičku, která je také třeba, při kouzlení hodně náročných kouzel."
Chvilku si všechny prohlížel a napil se džusu, který mu před chvilkou přinesla jeho žena, byl jí moc vděčný z toho mluvení mu začalo škrabat v krku.
El s Monikou byly bledý, jak čerstvě napadlý sníh.
.................................
El nemohla uvěřit svým vlastním uším, splnil se jí její sen, patřila do světa kouzel prakticky od narození, ale nevěděla to. Hodně jí mrzelo, že jí to rodiče ne řekli, bylo jí z toho smutno. Řekli jí to a Monice jenom kvůli tomu, že zemřeli dva báječní lidé.
Také jí mrzelo, že nemohla říct Monice, je to její nejlepší kamarádka, jsou jako sestry trávily spolu skoro všechen volný čas a byli sponu i ve škole, jezdili s celou rodinou k moři a na různé výlety o prázdninách.
..................................
Monika to nemohla rozdejchat, její rodiče byli kouzelníci a byli členové organizace, která bojovala proti temnotě. Bylo jí hrozně od okamžiku, kdy se vrátila z Pohyblivé a viděla sví rodiče ležet s mrtvolně bledou pokožkou. Strašně jí to zasáhlo, její rodina stejně jako Eliina rodina mezi ty šťastné.
Co si pamatuje vždy byli všichni šťastný a v jeden den se jí zhroutí celý svět. Byla vděčná za svojí nejlepší kamarádku a její rodiče. Nenahradí jí sice její praví rodiče, ale měla je moc ráda stejně, tak jako El.
............................
John dopil sklenici s džusem a znovu spustil.
Pokračování příště
Chtěla bych se vám omluvit za to, že je to tak smutný, ale je to třeba k vývoji dalšího děje, ale slibuji, že brzy už to bude lepší, jen co se z pátky odstěhují do Anglie, jééé a teď zase něco vykecla, no doufám, že vám to nebude vadit. :-)