Ehm, tak je tu moje první jednorázovka, nooo snad se bude líbit. Prosím o komentíky.
Nikoho nemám, život mě zradil, tak jako všichni okolo mě. Lidé, kterým jsem věřila se otočili proti mně. Nevím, co mám dělat. Jen jediný člověk při mě stojí a nepřetvařuje se přede mnou.
Jen ten jediný člověk mě dokáže rozesmát a udělat mě šťastnou … a s tím člověkem nesmím být. Mám zákaz s ní být, s mou kamarádkou velikou.
Chci umřít, ale nechci jí ublížit. Nikomu jinému na mně nezáleží, jen hnusné a nechutné přetvářky.
Ona za nic nemůže, je pro mě jak zářivý měsíc v temné noci.
Nechci ublížit, nevím co dál, jen jí nechci ublížit, mé nejlepší kamarádce, sestře, rádkyni … člověku, kterého mám ráda nade vše. Dívce, která už mi mnohokrát pomohla.
Pomohla mi překonat tu neskutečnou touhu ukončit to všechno a zabít se.
Jsem blázen, sama to vím. Normální člověk, takhle nepřemýšlí, přemýšlí o tom, že může být i hůře a bude i lépe.
Já ne!!!!
Jsem blázen, sama to vím, jsem moc citlivá, jen oni to nevědí. Urážejí mě, smějí se mi do očí, prý je to jen legrace, ale pro mě ne.
Vcelku nevědí vůbec nic … Nevědí, co se děje v mé duši, v mém srdci, ani bych jim to nedokázala povědět, nevěřím už nikomu, jen jí.
Přede všemi se jen přetvařuji, jak neskonale šťastná jsem, však skutečnost je jiná, nemine den, kdy nemyslím na ten zrůdný čin.
Miluji pohled na tu rudou, na svou rudou krev, nevím proč stále žiji.
Můj život nemá směr, nevím, co od života očekávám, zažila jsem jen bolest a pár chvil, kdy šťastná jsem byla. Jediné, co vím je, že bych nedokázala žít dalších padesát let.
Tento svět je zrádný.
Měla jsem bratra, ten se mi však hodně vzdálil, má svůj život a nezajímá se o sestru, která je blázen.
Měla jsem lásku, která byla opětovaná, teď však není.
Proč je život, tak krutý!!!!!!!!
Jen ten jediný člověk mě dokáže rozesmát a udělat mě šťastnou … a s tím člověkem nesmím být. Mám zákaz s ní být, s mou kamarádkou velikou.
Chci umřít, ale nechci jí ublížit. Nikomu jinému na mně nezáleží, jen hnusné a nechutné přetvářky.
Ona za nic nemůže, je pro mě jak zářivý měsíc v temné noci.
Nechci ublížit, nevím co dál, jen jí nechci ublížit, mé nejlepší kamarádce, sestře, rádkyni … člověku, kterého mám ráda nade vše. Dívce, která už mi mnohokrát pomohla.
Pomohla mi překonat tu neskutečnou touhu ukončit to všechno a zabít se.
Jsem blázen, sama to vím. Normální člověk, takhle nepřemýšlí, přemýšlí o tom, že může být i hůře a bude i lépe.
Já ne!!!!
Jsem blázen, sama to vím, jsem moc citlivá, jen oni to nevědí. Urážejí mě, smějí se mi do očí, prý je to jen legrace, ale pro mě ne.
Vcelku nevědí vůbec nic … Nevědí, co se děje v mé duši, v mém srdci, ani bych jim to nedokázala povědět, nevěřím už nikomu, jen jí.
Přede všemi se jen přetvařuji, jak neskonale šťastná jsem, však skutečnost je jiná, nemine den, kdy nemyslím na ten zrůdný čin.
Miluji pohled na tu rudou, na svou rudou krev, nevím proč stále žiji.
Můj život nemá směr, nevím, co od života očekávám, zažila jsem jen bolest a pár chvil, kdy šťastná jsem byla. Jediné, co vím je, že bych nedokázala žít dalších padesát let.
Tento svět je zrádný.
Měla jsem bratra, ten se mi však hodně vzdálil, má svůj život a nezajímá se o sestru, která je blázen.
Měla jsem lásku, která byla opětovaná, teď však není.
Proč je život, tak krutý!!!!!!!!
Chci zemřít!!!!!
To se ti povedlo:) !