close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

1. Kapčí - Úmrtí

9. ledna 2008 v 14:05 | Lightsoul |  Krok do Neznáma
Tak a je tu další kapitolka, tentokrát bych jí chtěla věnovat Wastow, je to moc fajn holčina a moc hezký píše, což asi všichni víte.
Přeji vám příjemné čtení.:-))))
Lightsoul :-)))

Před naším domem jsou Smrtijedi, docela mě to překvapí, ale zachovám chladnou hlavu a rychle dům velkým obloukem oběhne a vklouznu dovnitř zadním vchodem a běží napřed do obývacího pokoje a mám štěstí hned je tam najdu.

" Mami, tati" nestačím to doříct, táta mě přeruší.

" Co se děje, že jsi tak udýchaná?"

" To se vám právě snažím říct, před dveřmi jsou Smrtijedi a snaží se sem dostat, honem musíme se bránit, běžte napřed já pošlu brumbálovi vzkaz po jeho Fénixovi."

Rychle jsem rozhodla švihnu hůlkou, vytvořím oheň a zavolám Fénixovo jméno, švihnu ještě jednou a ještě jednou máchnu hůlkou o objeví se tu pergamen, brk a inkoust, rychle načmářu vzkaz pozdravím a poprsím Fénixe, jestli by to mohl doručit.

Souhlasně zatrylkovat a zmizel, teď jsem mohla jen doufat, že Fénixův řád tu bude co nejdříve a mi se udržíme.

Doběhnu za rodiči do chodby a čekám a mezitím se domlouváme na strategii.

" Kat, myslím, že by bylo lepší kdyby jsi se schovala do sklepa a počkala na řád." To snad nemyslí vážně.

" Ne, tati já tady budu s vámi, učili jste mě a snad se něco umím,já bych nedovadla jen tak nečině sedět dole ve sklepě a vědět, že tu na vás útočí Smrtijedi."

Odpovím mu naštvaně v tom se do rozhovoru, jako obvykle vloží i mamka a co myslíte na jaký straně je? Na tátovo, myslím, že jste to uhádli.

" Ale holčičko jsi ještě hodně mladá a nemáš zkušenosti." To mě ještě víc dopálí a proto se na ní utrhnu.

" A zkušenosti mam brát kde, když se budu schovávat, jak strašpytel ve sklepě no?" naštěstí jim došli argumenty. Tak mi táta jen řekl.

" Tak holčičko buď opatrná, budeš za námi a pomáhat nám štíty, ty ti jdou hodně dobře a bude mít větší šanci na přežití a já s maminkou budeme utočit jasný."

" Jasný." Odpověděli jsme obě najednou. V tom se na nás otočí táta a podívá se mamce a pak i mě do očí a řekne nám.

" Mám vás opravdu rád, jste všechno na světě pro mě nejdůležitější, nechci o vám přijít." To mě dojalo, věděla jsem to, ale takhle to slyšet je moc pěkný. Já s tátou jsme se nikdy nehádali, jsme kámoši a rozumíme napřed ho obejme mamka a řekne mu že ho miluje a pak mu kolem krku skočím i já.

" Já tě taky miluji a nechci o tebe přijít." Dlouze jsme se objali a mě vytekla jedna osamělá slza.

" Neplač a kdyby se nám náhodou něco stalo, vem si tu knížku co mam na stole u sebe v pracovně, je taková menší s hodně starou vazbou."

Dostala jsem strach, že se jim něco s tane a já budu sama ještě se otočím na mamku a v to se domem rozlehne obrovský výbuch.

" Mami mam tě moc ráda a nechci o vás přijít, co bych bez vás dělala." Povím jí ukápne mi další slza.

" To bude dobrý neboj v nejhorším se o tebe Brumbál a členové postarají."to mě rozesmutnilo a tak jim řeknu.
" Ať se stane cokoliv slibuji, že se nikdy nevzdám a bude bojovat proti Voldemortovi a Smrtijedům."

O objela jsem oba naráz, cítila jsem se jako by věděli, že nepřežijí a já budu sama bez nich. Ještě jim pošeptám, že je mam moc ráda a v tom se domem rozlehne další rána a rozlítnou se dveře.

Do chodby vlítne snad asi 20 Smrtijedů, tak se do nich s našima pustím. Bojujeme asi deset minut, vedeme si dobře deset už jich spoutáno a jeden těžce raněnej. Když v tom se to stalo do mamky narazil zářivě zelený paprsek.

Hrklo ve mě a došlo mi, že je MRTVÁ. Stejně, tak jako táta kašleme na dohodu a oba začneme pálit kletby, která nás zrovna napadnou.
Když v tom uslyším, že se sem hromadně přemístilo hodně lidí.

" Řád, konečně."

Řekne táta a v tom se do něj vpije temně modrá kletba a odhodí ho, na druhý konec chodby. Ještě si všimnu, že Smrtijedi všechno pozornost, teď věnují řádu.

Já se rozeběhnu za tátou a chytnu ho za ruku a povím mu.

" Tati, to bude v pořádku neboj." Ale v hlouby duše jsem věděla, že nebude. Rozpláču se a přes slzy ani nevidím a nevšimnu si, že je dobojováno.

" Neplač, zase se jednou setkáme a sama si nám slíbila, že se nikdy nevzdáš. Nezapomeň na tu knihu." usměji se smutně na něj a řeknu mu.

" Mam tě moc ráda a nikdy na vás nezapomenu." Utři si slzy a ještě odhodlaněji mu řeknu.

" A nikdy za žádnou cenu se nevzdám to ti slibuji."

Celou tutu scénu pozoruje samozřejmě řád, když v tom se táta na mě naposledy podívá a vydechne. Začnu zase brečet, když v tom mě chytne Brumbál za rameno a říká mi, abych šla. Náš dům, během bitvy začal hořet v tom si vzpomenu na knihu a rychle se rozeběhnu do tátovi pracovny.
Přes kouř ani nemohu dýchat, ale tu knihu potřebuji, pro tátu byla důležitá, tak pro mě je taky, řeknu si v duchu. Rychle jí popadnu a běžím spět, před domem stojí už jen pár členů a čekají pravděpodobně na mě.

" No konečně." Řekne nějaký nepříjemný a syčivý hlas. Střelím po něj nevraživý pohled, že se až pomalu lekne.

Brumbál ke mě přistoupí a zeptá se mi.

" Jsi připravená?" dojde mi, že se ptá na přemístění, tak se chytnu nabízející ruky a v tu ránu cítím ten nepříjemný pocit.
Pokračování příště

Tak jak se vám líbila kapitolka? Pište do komentů !!!! :-))))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 9. ledna 2008 v 19:01 | Reagovat

píni je to dobrý ale neudělej z ní nějakou supermanku, která umí všechny štíty a kouzla a tak protože by to jen pokazilo dojem:))) Zatím je to skvělý:))

2 wastow wastow | Web | 9. ledna 2008 v 20:47 | Reagovat

děkuju za věnování! jen tak dál máš to moc hezký!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama