close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

6. Kapča - V jámě a proslov

13. února 2008 v 16:10 | Lightsoul |  Krok do Neznáma
No a je tu další kapitolka. Snad se vám bude líbit a budete mi psát komenty. Věnu ji jí všem co čtou moje povídky a hlavně tuto. Také bych jí chtěla věnovat hlavně Andy mímo novýmu betovi :-)a Enn, Wastow, Lence a Vaškovi. Tak jo to by mohla stačit a teď vzhůru do toho. :-)
Lightsoul :-)))

"Ale no tak! Neboj, to zvládneš," řekl Bill a usmál se na mě, si myslí, že když se na mě bude furt smát, že mi to nějak pomůže.

"Tak jo. Já jdu, ale snad si nemyslíte, že se nepomstím." A zlostně se na ně zašklebím, rázně otevřu dveře a vkročím do jámy lvové.

Jak tak rázně otevřu dveře, všichni se na mě vykuleně podívají.

Jak tak rázně otevřu dveře všichni se na mě vykuleně podívají.

Dobře jim tak. Neměli mě tak nasrat, ti ještě uvidí, zač je toho loket.

Během té doby, co si prohlížím místnost a ty lidi, tak mě Brumbál předběhne a hned se za ním dral Bill.

To bych nebyla já, abych nevyužila situace, tak jsem mu omylem podrazila nohy.
Ježiši, ale jakou on hodil držku.

Někteří jako třeba Tonks se začali smát, já se na něj jen koukla a s klidem jsem řekla.
"Sorry, ale já jsem vás varovala."

Jak se tak otáčím zpět k velkému podlouhlému stolu, všimnu si Brumbálových jiskřiček v očích.

Jestli si jako myslí, že když je to sám samotný Brumbál, že se ho to netýká, tak to se šeredně mýlí.

Rošťácky a vyzývavě se na něj usměji a pokračuji v cestě. Jak jsem si všimla, vedle Brumbálovi pravice sedí Severus a vedle něj je volno.

Nerozmýšlím se dlouho a nečekám, že mi někdo řekne, abych se posadila, na to jsem až příliš vytočená.

Jen si sednu vedle překvapeného Severuse a usměji se na něj.

Jak se tak po místnosti rozhlížím, začíná mi něco vadit.

Že by to bylo to nehorázný ticho v místnosti, nebo jak mě všichni pozorují.

To mě ještě víc naštve a tak řeknu.

"Jak tak přemýšlím, asi tady nejsme od toho, abyste na mě tak civěli. Chtěli jste se mě na něco zeptat, tak se ptejte," řeknu jim a nevšímám si jejich ještě udivenějších pohledů. Pak ale dodám.

"Ještě jedna věc, když se něčemu divíte, tak zavřete pusu, jinak vám do ní vletí moucha."

No to byste nevěřili, jaký tato věta měla následky.

To byli rány.

Hahahahaha, že je zuby nebolí.

Když v tom se mi ozve v hlavě.

"Holka tak to se ti povedlo, takhle je všechny setřít se nepovedlo ani mně."

Upřeně se na něj podívám a řeknu pouze.

"Neměli mě tak naštvat."

"Ale no tak slečno, přece by to nebylo, tak hrozný."

Hrozný von mi ještě leze do hlavy.

Tím mě dopálil nejvíc, tak se na něj podívám a na celou místnost řeknu.

"To, co jsem řekla před dveřmi, myslím vážně a na vás si vymyslím něco špešl."

Kromě jeho samotného, mě, Billa a Rema byli všichni zase samozřejmě mimo.

Severusovi se to, že neví, o čem mluvím, nezdá, tak se mi v hlavě zase zeptá.

"Co tím chceš říct?"

To je hrozný, jestli ten chlap se ženskejma komunikuje jen pomocí nitrozpitu, tak to se ani nedivím, že je sám.

"No asi tak donutí mě něco udělat a já jsem jim za to slíbila pomstu."

Podívá se na mě tou jeho ledovou maskou a v hlavě se mi zase ozve.

"Jak zmijozelské."

Počkat, tak to myslel jak?

Ani sem se ho nestihla zeptat, jelikož už Brumbál promluvil.

Chce po mně, abych mu převyprávěla, co se dneska u nás doma stalo a tak.

Po vyprávění mi ještě Tonks oznámila.

"Zítra kolem sedmé hodiny po snídani půjdeme na ty nákupy jo?"

A mrkne na mě.

"Jasný."

A rozzáří se mi oči, ale teď mi ještě dojde, na čem jsme se domluvily s Ginn a znovu se na ní podívám a dodám.

"No jo, ale já jsem se s Ginn domluvila, že by mohla se mnou, nevadí to?"

Oslnivě se na ní podívám, nasadím psí prosící kukuč a čekám na ortel.

Tonks se podívá na paní Weasleyovou a ta kývne, Tonks se na mě usměje a kývne.

Tak jo to bychom měli, ale ne, sakra.

"Eee profesore, teď mi došlo, v domě zůstal i klíček od trezoru."

Ten se na mě jen koukne a podá mi klíček.

"Měl jsem pro všechny případy ještě náhradní, dala mi ho tvá matka."

Při posledním jeho slově jsem posmutněla.

Tonks se na mě starostivě podívala a řekla mi.

"Jsi v pořádku od naší minulý, jak bych to řekla...seznamování si vypadala no, že tě to hodně vzalo a teď ta změna. Proč? Ne, že bych nebyla ráda, ale přece jenom jeto zvláštní."

Ach jo, já věděla, že se k tomu stejnak dostaneme.

Tak jo no řeknu jim to samé, co předtím Billovi.

"No víte …." Mluvím na všechny v místnosti a bedlivě si je prohlížím.

"... pamatujete, jak jsem v domě běžela pro takovou hnědou knížku?"

Všichni na mě kývají hlavami a Molly řekne.

"Mimochodem velmi nezodpovědné, co kdyby se ti něco stalo?"

Ani jsem nemusela odpovídat, její muž se na ní podíval a ta jen řekla.

"No jo no, ale stejnak mám pravdu."

Tomuto prohlášení se někteří usmáli a někteří se na ní koukali, jak na blázna.

Já si toho nevšímám a normálně pokračuji dál ve svém povídání.

"Byl to deník rodičů a v něm byl schován dopis od rodičů."

A jé a je to tu zas, zase ty jejich otevřený dr… pusy.

"V tom dopise stálo, jak mě mají rádi a že by si nikdy nepřáli, abych trpěla."

Povím jim po popravdě, co v dopise stálo.

Nestačím jim dopovědět, co jsem chtěla, když Alastor promluví.

"Ale to asi není to hlavní, proč netruchlíš ne? To je jasný, že tě měli rádi a nechtěli by, abys trpěla ne?"

Někteří po něm střelili buď to vyčítavý, nebo pohoršený pohled, spíš všichni.

Já jsem si jich nevšímala a pokračovala jsem dál.

"To máte pravdu, ale kdybyste mě v klidu nechal domluvit, možná bych se k tomu dostala."

Hodím po něm takový pohled, že i on sám se ho zalekl.

Což by se podle jeho pověsti nemělo stát, asi dneska působím hodně zle.

"Tak jo doufám, že mě teď už nebudete přerušovat a možná se i dostanu k tomu , kvůli čemu jsem sem vkročila, tak rázně."

Řeknu a zas si důkladně prohlížím celý Fénixův Řád, všechny jeho členy a nikoho nevynechám a znovu promluvím.

"Po přečtení tohoto dopisu jsem si uvědomila, že před měsíce začala válka. Ano válka, někteří si to nechcete připustit, ale tím, že povstal Lord Voldemort začala válka nebo spíše pokračuje."

Po vyslovení jeho jména všichni nadskočili a zbledli, jen pár výjimek zůstalo v klidu.

Někteří na mě koukali, jako na někoho hodně odvážného s vysokými ambicemi, ale většina jako na absolutního blázna, ale tím se rozhodně nenechám odradit.

"Teď se na mě koukáte, jako na blázna, ale měli byste si uvědomit, že je to fakt. Voldemort se vrátil a tím i vraždy, mučení, únosy a já nevím co ještě. Tím vám chci jen říct, že je válka a ve válce umírají lidé. Úmrtí v rodině by vás nemělo svázat, ale spíš vás donutit více se učit, zapojit se do války, aby už skončila. Ale než se do ní po hlavě vrhnete, měli byste se učit a hodně učit. Tím nechci říct, že nic neumíte a měli byste se vrátit zpět do škol to vábec ne. Věřím, že v této místnosti je spousty nadaných kouzelníků a čarodějek, ale jen pár kdo by dokázal odolat. Nejlepší, jak porazit bojovník a je znát jeho zbraně, jeho sílu a moc. Tím je černá magie v našem případě. Teď mě můžete odsuzovat, ale když se nad tím pořádně zamyslíte, mělo by vám dojít, že je to tak. V černé magii jsou tři kletby, které se nepromíjejí, ale v bílé jsou také smrtící a bolestné kletby. Ale i v černé jsou štítová kouzla a v bílé zase útočná. Tady jde spíš jen o ten název černá magie, už ten název na vás působí odpudivě, ale když se nad tím zamyslíte, mám pravdu. Víte, jakou bychom měli výhodu oproti Voldemortovi a Smrtijedům? Oni mají jen černou magii, oni vás během mrknutí oka zabijí a vůbec jim to nevadí. Už mě nebaví vám tady vyjmenovávat výhody, jaké byste měli, kdybyste mistrně ovládali černou magii. Věřím, že je tu pár osob, které jí dokonale znají a setkali se s ní. Těch si vážím, že neměli strach se jí neučit. Nezáleží na tom, že budete umět černou magii, spíš záleží k čemu jí použijete."

Tak jo hurá mám to za sebou, teď mě spíš zajímalo, jak budou reagovat.

V místnosti se rozhostilo ticho, jak v hrobě.

Úplně slyším, jak jim rotují ty mozkový závity.

Postupně na mě všichni stáčí své pohledy.

Naštěstí mě Brumbál zachrání a pohledy se stočí na něj.

"Slyšeli jste, já s Kat naprosto souhlasím a vy byste měli taky."

Postupně všichni začínají přikyvovat, no tak to se mi zas něco povedlo.

Bych se měla dát na politiku a začnu se smát v duchu.

"Musím uznat, že ten proslov byl dokonalý."

Ozvalo se mi v hlavě a hádejte, kdo to je?¨

Nikdo jiný než sám slavný Severus Snape.

Po zbytek schůze se řeší ještě nějaký ty prkotiny, všímám si, jak si mě někteří členové prohlížejí, ale víte, co bylo zvláštní?

Prohlíželi si mě s úctou.

Když konečně schůze skončila, poprosila jsem Tonks, aby mě a Ginn vzbudila včas.

Napochodovala jsem do pokoje, kde na mě Ginn čekala.

Hned jak vejdu, zeptá se mě.

"Tak co?"

"Ale nic moc, zítra ti to povím. Jo. Abych nezapomněla, zítra se vstává brzy, jde se nakupovat."

Ta se na mě usměje.

"To to máma dovolila?"

"No, po tom, co jsem jim tam dneska řekla... ale jo jasný jde s nám Tonks, tak bude prča a pořádně si to užijeme."

"Tak jo."

"No nic tak já jdu spát, dobrou Ginn."

"Dobrou Kat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama